Tradiční čarodějnictví vs novodobé směry

Protože jsem zjistila, že mnoho z vás tápe ohledně toho, co je tradiční čarodějnictví a co ne, rozhodla jsem se napsat krátký článek na toto téma. Jde o můj úhel pohledu. Logicky vzato, každý, kdo následuje tradiční směr také následuje SVŮJ směr. Založený na mnoha dalších aspektech. Není cílem se někoho dotknout - neodsuzuji Wiccany, neodsuzuji lightworkers (no dobře, tam to trochu skřípe, ale pojďme si říct, že každý má právo na projev), neodsuzuji mnoho dalších.

Jde hlavně o to, abyste se nechytali každého spirituálního prdu, který proletí kolem vás.

V základu se různé tradiční cesty markantně neliší. Jsou jednotlivě dotvářeny historií, foklórem, předky daného člověka - abychom si to tedy ještě více upřesnili, tak mluvíme o venkovském tradičním čarodějnictví.

Neznamená to tedy, že my v ČR musíme brát za svou magii slovanskou, protože jsme prostě Češi. Ne. V žilách nám koluje krev mnoha předků z mnoha různých koutů Evropy či světa.

Osobně třeba nevyužívám magii severoamerických indiánů či voodoo (hoodoo), ale to neznamená, že se tomu budu striktně vyhýbat! I v jejich historii a magických praktikách lze nalézt společný základ a studium jiných kultur je vždy obohacující.

Jak tedy rozeznat, co je tradiční cestou a co naopak Wicca či jiné novodobější praktiky (tzn. praktiky staré cca 100 - 200 let)? Pro začínajícího je to složité, což chápu. Ale pojďme si vysvětlit nějaké pojmy a dojmy.

KNIHY - V češtině prostě knihy o tradiční cestě nenajdete. Nevychází tu nic na toto téma. A nenechte se zmást názvy jako "Zelené čarodějnictví", "Přírodní čarodějnictví" (tradiční, staré, jakékoli další). To nemá s tradiční cestou nic společného. V češtině najdete převážně knihy wiccanských autorů. Wicca stojí na úplně jiných principech než tradiční cesta. To se týká i magických knih o využití bylin - i ty jsou ovlivněny převážně Wiccou a v mnoha věcech se liší. Angličtina je nutností.

BLOGY - Drtivá většina blogů je příšernou směsí všeho možného (povětšinou zkopírovaného ze stejně hloupých blogů či dostupných knih). Mezi pisatele patří děti školou povinné a vypovídající hodnota jejich psaní je nulová. Určitě najdete i blogy pěkné a příjemně čtivé, ale je jich opravdu málo. Zase - bez angličtiny se neobejdete.

PRAVIDLA - V tradiční cestě neexistují pravidla, psala jsem to už mockrát. Žádné pravidlo "Dělej, co chceš, ale nikomu neubližuj" (mimochodem - příjemně pokrytecké pravidlo), žádné pravidlo trojnásobného návratu, žádné "Karma je zdarma"...

BOŽSTVA - Klasické rozdělení Bůh/Bohyně patří do Wiccy. Tradiční cesta často nevyznává žádný daný pantheon, neklaní se bohům, nijak je neuctívá. Jak jsem již psala dříve, osobně používám božstva jako personifikaci určité síly či schopností, pokud chci. Pokud vy chcete - pak s božstvy pracujte, pokud nechcete - nepracujte. Tradiční směry pracují s duchy a démony (pozn.  - slovo "démon" neberte jako něco děsivého a špatného, to je opět chybná interpretace ovlivněna křesťanskou vírou!) i jinými entitami. Na toto téma chystám článek, takže bude podrobněji vysvětleno jinde a jindy.

Rozdíl Wicca vs tradiční cesta:

Tradiční čarodějnictví je řemeslo, nikoli náboženství.

V drtivé většině tradičních cest neexistuje hierarchie.

Tradiční čarodějnictví nepreferuje vytváření kruhu. Pokud se tak děje, není to z důvodu ochrany a nevzývají se 4 směry/živly. Kruh je v tomto případě místem mezi světy.

Spiritualita v rámci tradiční cesty je založena na historii, antropologii, folklóru, etnologii, archeologii,...

Tradiční cesta je tvořena malými rodinnými tradicemi, jednotlivci či malými coveny. U Wiccy jsou to velké tradice a velké coveny. 

V rámci tradičního čarodějnictví lze hovořit třeba např. o Brujería, Seidr, formách slovanského čarodějnictví, zelené/kuchyňské/hedge čarodějnictví (založené na každodenní praxi), různé rodinné tradice. Někdo sem řadí i další modernější tradice (Cochrane, Clan of Tubal Cain, Feri, luciferiánství aj.). Ale pozor - mnoho z těchto pojmů je v dnešní době spatlaných pod novodobé směry.

 

Co ještě nepatří pod tradiční směr?

  • drahé kameny - ano, ano, využití polodrahokamů je poměrně nové a znám mnoho starších tradičních čarodějnic, kterým se ježí chlupy na těle při pomyšlení na práci s drahými kameny. V tradiční cestě se ponejvíce pracuje s kameny obyčejnými. Ale - já osobně polodrahokamy používám, protože se mi prostě líbí, mám je ráda a ráda je nosím ve formě šperků. Vůbec mi to nevadí a vadit nebude.
  • aura - ano, i aura není nic tradičního (alespoň co se evropských zemí týká). Práce s aurou, její čista, ochrana, obnova - i za to se vám leckteré stařešiny vysmějí. Ale to je zrovna věc, která mě osobně nechává chladnou. Auru jsem se učila vídat a poznat již jako malá a věřím, že fyzické tělo jistou energii vyzařuje.
  • Kolo roku - opět nová věc. Sami víte, že to běžně používám. Dělám to zejména proto, že vím, že u mě na stránkách jsou Wiccané i spousta další praktikujících mimo tradiční směr. Kolo roku a svátky jsou univerzální věcí dostupnou všem. Srozumitelnou, jednoduchou.
  • ezo blbosti - drtivá většina toho, co najdete na internetu i FB a dalších sociálních sítích. Andělé a andělská pomoc, víly (tak jak jsou široce prezentovány), šíření světla a lásky plus mnoho a mnoho dalšího...
  • Kniha stínů - žádná Kniha stínů se v tradiční cestě nepoužívá. Můžete mít svůj osobní Grimoár, kam si zapisujete postupy, obecně platné věci apod. Vaše osobní praktiky, rituály a další věci se NIKDY do Grimoáru nezapisují. Nosíte je pouze ve své hlavě. Je to z toho důvodu, že jde o věci týkající se vaší osoby a jejich vyzrazení je nežádoucí. Tradiční čarodějnice nebude s nikým jiným (až na velmi, velmi malé výjimky) sdílet postup rituálů, zaříkávadla a už vůbec nikomu nebude říkat o tom, co kdy dělala!!
  • magické korespondence - i tady v rámci tradičních směrů narazíte. Je nutné mít na paměti že všemožné korespondence jsou fajn, ale nejsou nutností (jak je často prezentováno). Berte je vždy jako doplněk - pokud chcete. Řídit se jimi ale vůbec nemusíte. Nebo si vážně myslíte, že váš rituál zachrání zrovna svíčka červené barvy? Fakt ne. Osobně mám ráda (když mám náladu) všechno hezky spojit a propojit. Ale pořád vím, že na tom rituál nestojí. Mnoha lidem to ovšem ve jejich snažení může pomoci, o tom žádná.
  • nástroje - athame, pohár a hezky nazdobený oltář. Nic tradičního v tom nehledejte. Neznám nikoho z tradiční cesty, ať už tady v ČR či v zahraničí, kdo by měl všechny potřebné nástroje a přesně postavený oltář. Mými nástroji jsou obyčejný lovecký nůž, jehla a hřebík. Ani vlastně nevím, jestli to, co mám doma lze považovat za klasický oltář - pravděpodobně ne. Žádné athame, pohár, sošky. U mě jsou to svíčky, kosti, kameny, dřívka, pírka. 

 

Je nutné počítat s tím, že si v rámci tradiční cesty umažete ruce. A že vás to taky bude bolet.

Tak si prosím uvědomte, že to není tak, že si řeknete - Wicca se mi nelíbí, jdu tradiční cestou. Tradiční cesta se vás vůbec týkat nemusí a nemusí být ani pro vás. Je to náročná cesta vyžadující mnoho trpělivosti a odříkání. Navíc pojem "tradiční čarodějnictví" zastřešuje mnoho a mnoho směrů (tradice covenů a skupin, kulturní tradice, tradice založené na hluboké osobní praxi).

Čarodějnice následující staré řemeslo nemají žádná pravidla, nedodržují žádné předpisy, nenásledují žádné náboženské spisy. Dělají vše, co považují za nutné v té dané situaci. Neshledávají čarodějnictví jako něco, co se dělí na bílé a černé, dobré a zlé. 

Tradiční čarodějnice dělá vše, aby ochránila sebe, rodinu, přátele a majetek. Je zodpovědná jen sama sobě. V rámci svých možností slouží ostatním lidem, poskytuje radu, pomoc, sílu - i skrze magickou praxi. Pomáhá ostatním přijmout cestu řemesla - pokud o to dotyční opravdu stojí.

Tradiční čarodějnice magií žije - je každodenní součástí jejího života. Nepotřebuje hromadu pomůcek. Ví, že věci jako přesná zaříkadla, barevné svíčky, kameny, fáze Měsíce i hodiny dne nejsou podstatou magického konání. Jsou jen doplňkem.

Tradiční čarodějnice je také skeptikem. Má otevřenou, avšak kritickou mysl. Nevěří všemu, co slyší. Naslouchá, přemýšlí a teprve pak se rozhoduje, zda jsou dané informace relevantní a jak se dané věci mají.

Tradiční čarodějnice dělá věci, které potřebuje. A dělá je, když je zrovna potřebuje.

Tradiční čarodějnice respektuje ostatní, jejich cestu a víru. Ale nenechá si tím zasahovat do vlastního života.

Tradiční čarodějnice ví, že pochází z generace moudrých žen i mužů, a své předky ctí.

 

 

 

 

 

Tento web používá soubory cookies. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním. Více se o cookies dozvíte ZDE