Dnešní obraz čarodějnictví je postaven zejména na novodobých směrech jako je Wicca, kterou vytvořil Gerald Gardner ve 40. letech 20. století. 

Ta je dnes zavedena jako tzv. "přírodní náboženství" moderní doby.

Pojem "moderní čarodějnictví" má však svoje kořeny ještě dříve a o jeho propagaci se postaral především Aleister Crowley.

Před výše uvedenými "moderními" směry však došlo k obnově tzv. starého řemesla. Bylo to na přelomu 18. a 19. století a toto řemeslo se cíleně opíralo o staré čarodějnictví z dob i několika tisíciletí nazpět. Největší kořeny však staré řemeslo spatřuje v technikách, které jsou známy od počátku středověku.

Termín "staré řemeslo" však není jediný. Můžete se setkat také s názvy "tradiční řemeslo", "starší řemeslo", "křivá cesta" nebo třeba "šestiramenná cesta". Za povšimnutí stojí fakt, že v historických pramenech nenajdete pojem "čarodějnictví" nebo "čarodějka/čarodějnice". A to ani u nás (pomineme-li čarodějnické procesy).

Každá kultura si samozřejmě nese svá vlastní pojmenování - ať už je to bosorka, vědma, bosorkyně, roguše, striga, bohyně ad.

V západní Evropě byli lidé vykonávající staré řemeslo označováni jako "mazaný lid". Ne však ve špatném slova smyslu.

Všichni tito praktikanti měli společné to, že svoje řemeslo vykonávali především ve vesnických oblastech a byli silně napojeni na přírodu. Všichni měli povědomí o bylinách, astronomii, jedech, ročních cyklech, počasí, zvířatech, nemocech a jejich léčbě, věštění, ale i o věcech mimo náš čas a prostor. Neexistovalo, že by někdo řekl, že zrovna tuhle oblast neumí. Každý se samozřejmě profiloval v něčem jiném, ale to základní společné povědomí bylo totožné.

Tito praktikanti nabízeli klientům širokou škálu služeb. Ostatní je využívali především pro komunikaci s duchy (vymítání a vyhánění negativních entit), pro kouzla lásky, peněz a zdraví, také pro věštění nebo pro hledání odcizených a ztracených věcí. Uzdravovali nemocné pokládáním rukou nebo bylinnými léky. Pomáhali samozřejmě i těm klientům, kteří se ocitli pod působením negativních sil ostatních praktikantů. Každá bosorka musela umět řešit nejen seslání kletby, ale také její odklonění, narušení, případně otočení proti původnímu odesílateli. Nikdo, opravdu nikdo, se nevymlouval na to, že něco nemorální nebo nevhodné. Nemuseli to dělat, ale museli to umět.

Toto bychom si měli uvědomit také dnes, že i pod tíhou všeobecných morálních zásad nejde v naší práci říci, že "tohle se učit nebudu". Bosorka danou věc nemusí dělat, ale musí to znát. Jak jinak bychom mohli pomoci lidem, které sužuje malevolentní kouzlo, kdybychom neznali vznik a působení tohoto typu kouzel?

Platí nepsané pravidlo, že všichni praktikanti starého řemesla umí léčit, proklínat, zaklínat a odeklínat.

Ačkoli můžeme najít společné prvky starého řemesla a novopohanských praktik, většina technik, které používaly ty opravdu "staré" bosorky se dnešnímu pojetí vymyká. Je to samozřejmě dáno dobu a technickým pokrokem. Staří praktikanti žili ve dvojí víře, měli obrovské znalosti kouzel, amuletů, zaklínadel, žalmů, nebáli se opřít o křesťanskou víru apod., a to především v ústní či v písemné podobě (v pozdější době). Umění starého řemesla se předávalo z matky na dceru nebo na vhodné učedníky, kteří projevili dostatek zájmu a talentu.

Spousta starých kouzel, zaříkání a žalmů byla christianizována. Posvátné potoky, lesy a silová místa byla znovu zasvěceny Panně Marii nebo jiným svatým. Léčení se provádělo ve jménu Ježíše Krista nebo Ducha svatého.

Původní pojetí řemesla zůstalo ale skryto v pohádkách a legendách.

Ačkoli se dnes v řemesle preferuje praktikování jednotlivců, dříve nebyly výjimkou ani tzv. coveny, resp. skupiny lidí stejného smýšlení a společné práce. Tyto skupiny fungovaly zejména v době oslav jednotlivých částí ročního cyklu, ale také v rámci předávání zkušeností a znalostí. Jednalo se o velmi úzké a malé skupinky.

Jaké největší rozdíly můžeme najít mezi novodobým čarodějnictvím a starým řemeslem?

Tradiční řemeslo vyznává práci venku v přírodě. Z tohoto důvodu bosorky nepracují ani nahé, ani v obřadním rouchu. Oblékají se tak, aby to bylo pohodlné a funkční. Panuje všeobecný názor, že duchové vidí až do vašeho srdce a duše, není tedy potřeba se jakkoli odhalovat nebo převlékat.

Pro svoji práci potřebujeme přítomnost místních strážců, zemských duchů a být v obklopení genia loci.

I když je koncept posvátné krajiny důležitý pro staré i novodobé proudy, stále existuje několik rozdílů. Praktikanti starého řemesla jsou zároveň strážci starých míst, ať už se jedná o stojící kameny, pohřební mohyly, stará silová/obřadní místa nebo např. kamenné kruhy v západní Evropě. Své rituály a místa své osobní síly často situují do známých i neznámých cest, které v dané oblasti vedly od pravěku. Tyto cesty křižují mnohé venkovské a odlehlé oblasti.

Tradiční směry jsou také méně sentimentální k životnímu prostředí. Zde to není myšleno nijak špatně, samozřejmě, že všem praktikantům, bez výjimky, jde o životaschopnost planety a přírody. A velmi nás trápí postoj lidstva ke své planetě. Nicméně přes to všechno si uvědomujeme, že příroda není jen něžná, ale dokáže být extrémně krutá se svými zuby a drápy, a že přírodní zákony jsou založeny na přežití nejschopnějších. Věřte mi, že Země se vyrovná s pár pohřbenými váčky i za předpokladu, že materiál není zcela rozložitelný. Že zvládne zbytky rituálu vhozené do řeky. S čím se nevyrovná, je chamtivost a bezhlavé drancování.

Práce ve skupině (covenu) je v tradičních směrech založena na vzájemné spolupráci. Velmi zřídka najdeme hierarchicky uspořádanou skupinu.

Mnoho tradičních praktikantů nespojuje svoji víru s žádnou mytologií, ale v tomto případě jde o osobní a kulturní preference. Poměrně málo praktikantů uznává polyteistický názor a uplatňuje jej ve své praxi. Část následovníků starých cest svá pojetí božstev zosobňuje pouze se zvířaty. A zbytek pracuje s Starými či Prastarými.

Tradiční bosorky se také často drží mimo publicitu a jen výjimečně je najdete v televizi, kde představují své řemeslo. Pokud se kdekoli objeví, vypadají úplně normálně, splývají s pozadím a tiše pozorují. Odliší je poměrně široké znalosti o astronomii, stromech a rostlinách, historii, počasí a léčení.

Všechno, co vám můžeme jako staré bosorky nabídnout, je dědictví prastaré moudrosti, mystickou cestu a poznání.

Jsme zářící lucernou ve tmě, abychom vedli oddané hledající.

Ručně vytvořené produkty pod Starou cestou najdete TADY

Více se o mně a mé práci dozvíte ZDE